Mohu zničit vzorky do showroomu a vracenou zboží?

Co konkrétně musíte udělat

Modely z prodejny na konci sezóny, vrácené zboží, které již nelze prodávat jako nové, vzorky zbývající po změně kolekce: v nábytkovém průmyslu patří zničení nebo odvoz do kontejneru pro mnoho firem stále mezi běžné postupy. Nařízení ESPR to mění. Nařízení (EU) 2024/1781 (ESPR) obsahuje v článcích 23 až 26 rámec, který váže zničení neprůdaných spotřebitelských výrobků na pravidla, a tento rámec se týká také modelů z prodejny a vráceného zboží, jakmile je odvezeno jako neprodaný výrobek.

Co se od vás očekává

Zničení lze podrobit zákazu nebo transparentním povinnostem

Článek 23 ESPR umožňuje zakázat zničení neprůdaných spotřebitelských výrobků a článek 24 umožňuje vyžadovat, aby podniky hlásily množství, která zničují, a důvod k tomu. Pro výrobce nábytku nebo dovozce s 10 až 100 zaměstnanci to znamená, že model z prodejny odvezený na konci roku již není automaticky interním, neviditelným rozhodnutím. Může přijít doba, kdy musí být takový odvoz hlášen, nebo kdy jednoduše nesmí být.

Rozdíl mezi "neprodaným" a "vyřazeným" je rozhodující

Články 23 až 26 se týkají neprůdaných spotřebitelských výrobků, nikoli výrobků, které spotřebitel používal a vrátil na konci své životnosti. Model z prodejny, který nebyl nikdy předán zákazníkovi, spadá do první kategorie. Vratka je složitější: výrobek, který se vrátí, protože zákazník nebyl spokojen, je často nepoužitý a právně stále "neprodaný" v tom smyslu těchto ustanovení, zatímco výrobek, který byl použit a je vyřazen, spíše spadá do oblasti právních předpisů o odpadech. Tento rozdíl je důležitý pro otázku, který rámec se uplatňuje; kdo chce vědět, co konkrétně platí pro výrobky na konci jejich životnosti, čte si to na stránce týkající se co znamenají pravidla o odpadech pro vyřazené nábytky.

Rozsah se vyplňuje podle skupiny produktů

Článek 25 ESPR poskytuje základnu pro stanovení podrobnějších pravidel pro každou skupinu produktů prostřednictvím delegovaných právních aktů o tom, které podniky podléhají zákazu nebo hlášení a jaké výjimky existují (například pro menší podniky). U nábytku ještě nebylo určeno, jak to přesně vypadá. To znamená, že podnik v současné době nemůže s jistotou říci, zda a v jakém časovém rámci se to bude týkat jeho vlastních modelů z prodejny — ale je zřejmé, že směr právní úpravy je takový, že neoprávněné zničení neprodaných výrobků bude podléhat dohledu.

Hlášené povinnosti mohou být nezávislé na zákazu

I bez zákazu se může podnik setkat s povinností vést si záznamy a hlásit, kolik neprodaných výrobků je zničeno, článek 24 ESPR na to pamatuje. Pro podnik této velikosti to konkrétně znamená, že může přijít doba, kdy bude třeba vést si záznamy o tom, kolik modelů z prodejny, vratky a přebytečných kusů je odvezeno a proč — něco, co se nyní v souladu s práv. předpisy systematicky nevede v souladu se práv. předpisy.

Kde se v praxi často dělají chyby

Několik situací, které v nábytkovém průmyslu způsobují nejasnosti:

• Model z prodejny, který byl "přeci jen poškozený". Model z prodejny, který má po sezóně poškození, se často bez rozmýšlení odveze, protože se už nezdá být prodejný. V budoucím rámci se může postavit otázka, zda jde o zničení neprodaného výrobku, které musí být hlášeno, nebo jen o řádné zpracování odpadů z poškozeného kusu.
• Proud vrácených produktů, který nikdo nepočítá. Vratky často procházejí jiným logistickým kanálem než nová zásoba a jsou zřídka samostatně registrovány v okamžiku odvezení. Pokud by vznikla hlášená povinnost, právě by chyběly data, která jsou potřebná.
• Vzorky a vzorky při změně kolekce. Při každé nové kolekci látek zmizí hromada starých vzorků. To se často děje ve velkém měřítku a bez dokumentace, přestože jde v podstatě přesně o typ "neprodaného spotřebního zboží", na který se zaměřuje ESPR.
• Předpoklad, že malé podniky jsou automaticky vyňaty. Často se počítá s tím, že výjimka pro menší podniky bude platit i pro vlastní podnik, přestože to musí být stanoveno pro každou skupinu produktů a tedy není jisté.
• Zničení jako závěrečná položka při insolvenci prodejce nebo showroomu. Když se showroom zavře a je třeba rychle zbavit se zásob, je zničení často považováno za nejjednodušší cestu, aniž by byla zvážena otázka, zda by to spadalo pod režim hlášení nebo zákazu.

Co si můžete zaznamenat

Dokonce i když ještě nejsou přesná pravidla pro nábytek definitivně stanovena, má smysl již nyní si některé věci uvést do pořádku:

• Přehled o tom, kolik modelů do showroomu, vrácení zboží a vzorků se za rok likviduje a jakým způsobem (zničeno, darováno, prodáno jako druhá volba, recyklováno).
• Zaznamenlaný důvod pro každé rozhodnutí o likvidaci: poškozeno, zastaralé, vráceno bez popisu vady, konec kolekce.
• Dohody se showroomy a prodejci o tom, kdo rozhoduje o likvidaci modelů pro showroom a na základě kterého kritéria.
• Protokol pro zacházení s vráceným zbožím: kdy se produkt vrací do prodeje, kdy se prodává jako druhá volba a kdy se likviduje.

Tento druh registrace je užitečný i mimo tuto specifickou povinnost: navazuje na způsob práce potřebný pro širší produktový pas a poskytuje oporu pro otázku co se kontrolní autorita při kontrole nábytku zeptá. Kdo se ptá, jak se to vztahuje na zásoby, které již leží v skladě v okamžiku, kdy pravidla vstupují v platnost, najde odpověď na stránce o zásobách, které tam již jsou, když pravidla vstoupí v platnost; pro otázku, jak se to přesně liší od zničení běžných prodaných zásob, existuje stránka o zničení neprodaného nábytku.